Temno

Trest

11. září 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Sám sobě jsem krutým sudím,
za trest půjdu brzo spát
pro hříchy těžké napořád
a běda mi, když se vzbudím!

Neživý

10. září 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Jsem mrtev anebo žiji?
Snad malý kousek od obou.
Jako had se po zdi svíjí
temný stín s mou podobou.

Neznámá známá

9. září 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Z dálky na mě prstem ať blíž jdu kynula.
Dělal jsem, že nevidím a spěšně kráčel dál.
Možná měl bych znát ji (snad někdy z minula?)
leč rubáše a kosy trochu jsem se bál.

Ulicemi šel jsem ochromený šokem,
doma radši zamknul na dva západy,
v noci dřímal s jedním otevřeným okem
a mrazivým chladem kdesi za zády.

Po ránu budí mě bušení na kliku.
Otvírám zpocený, ústa mám zaschlé
a ozvěna odráží zvuk mého výřiku,
když prázdnem zaznělo:
"Dnes večer naschle!"

Moje barvy

1. září 2017 v 19:30 | Starej bordelář
Ruce snad do modra a srdce rudé.
Mozek tón růžový - to člověk odtuší.
K purpuru vzpomínky (či co z nich zbude)
a nejtmavší, nejhlubší černá je pro duši.

Díky

31. července 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Jsem podlouhlou šedou věcí,
teď možná lehčí o kilo.
Vyteklo vše, co mohlo téci,
co mohlo bít, dobilo.

Zavřel jsem krám, jak se říká;
tlustou čáru břitem nože načrt.
Konečně klid! Nemusím nic a nikam...
Díky, Bože, díky!
Dík za život i za smrt.

Cihla

26. července 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Trýznivé myšlenky
zase mě dostihly,
čelem se opírám o cihly.
Přetěžké tajenky
co nemaj řešení
jak koně zděšení
v hlavě se splašily.

V zoufalství pohroužen
do rtů se kouši
jak ryba v poušti.
Z louže jdu do louže,
z bláta jdu do bláta,
cesta je zavátá
a prst sahá k spoušti.

Nerad bych dělal hluk,
měl díru v týle,
do ruda potřísnil omítky bílé.
Uniknout chce z muk
- jen cestou jinou,
před svojí vinou
do lepší chvíle.

Duševně proboden,
šeptám své prosby,
život stejně dávno je pozbyt
(válí se pod schodem).
Naděj se mihla;
hlava a cihla...
Co o co rozbít?

Poplach

25. července 2017 v 0:00 | Starej bordelář
V činžáku za dveřmi slyšet je dupot,
sousedé v obavách vybíhaj před domy.
Zdají se zděšení - snad mají důvod.
Slyším je napůl v snách, napůl při vědomí.

Sípu a mám v oku tik,
ústa plná hustých slin.
Ještě žiju.
Bohu dík?
To já sám si pustil plyn!

Čekání

24. července 2017 v 2:00 | Starej bordelář
Po setmění v letní louce
čekám rychlík z Olomouce.
Loukou voní orchideje,
světlo hvězd je bledé.
Mlčky sedám na koleje.
Konečně to jede.

Zeď

16. července 2017 v 21:44 | Starej bordelář
Mlátím svojí hlavou do zdi,
stěna nářky úpí.
Vzduchem kolem plavou drozdi,
masařky a supi.

Znásilněný

13. ledna 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Lapený kdesi v temnotách,
v odporné vlhké mrazivé sluji,
křičím a snažím se ovládnout strach,
když sebe sám před sebou znásilňuji.

Drže se za vlasy bráním si v úniku
(na který naději stejně mám slabou),
při zvuku ticha i bolestných výkřiků
nehty mé zoufale po zemi škrábou.

Pěstmi a kopanci mlátím si do tváře,
předloktím vykrývám pršící rány,
pláču a zároveň směju se bujaře;
pudy jsou kojeny, city udupány.

Plazím se zase ven (skončil jsem po ránu),
ze hvozdů plíží se skupiny šelem,
mávají perutě hladových havranů
a já mlčky postávám nad vlastním tělem.
 
 

Reklama