Temno

Znásilněný

13. ledna 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Lapený kdesi v temnotách,
v odporné vlhké mrazivé sluji,
křičím a snažím se ovládnout strach,
když sebe sám před sebou znásilňuji.

Drže se za vlasy bráním si v úniku
(na který naději stejně mám slabou),
při zvuku ticha i bolestných výkřiků
nehty mé zoufale po zemi škrábou.

Pěstmi a kopanci mlátím si do tváře,
předloktím vykrývám pršící rány,
pláču a zároveň směju se bujaře;
pudy jsou kojeny, city udupány.

Plazím se zase ven (skončil jsem po ránu),
ze hvozdů plíží se skupiny šelem,
mávají perutě hladových havranů
a já mlčky postávám nad vlastním tělem.

V koutě

11. ledna 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Po špíně a bahnu v zaprášeném koutě
svíjím se a prahnu.
Prahnu obejmout tě!
Tisknu střípky důstojnosti (zbytky od minula),
nehtem ryju nápis do zdi.
Abys prominula.

Na hrázi

9. ledna 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Z hráze se nakláním nad kalnou louží,
zevnitř mě bodá vztek a zvenku smrčí.
Zasraným životem se duše má souží.
Snad někdo pomůže...
snad mě tam
strčí.

Bezcitný

5. ledna 2017 v 22:27 | Starej bordelář
Prach i voda,
sůl i země,
mráz co bodá..
vše je ve mě.

Jen citu špetku
dlouhodobě
bez výsledku
hledám v sobě.

Až smrt mě sklidí
někde v zemi,
prosím, lidi
promiňte mi.

Na provaze

4. ledna 2017 v 10:33 | Starej bordelář
Na kusu provazu houpu se pověsen;
dneska už skutečně, nebo zas to je sen?
Svalové záškuby v porostu lesním...
Zdá se, že tentokrát opravdu nesním.

Svátky

11. prosince 2016 v 0:00 | Starej bordelář
Ne!
To je naposled!
UŽ NIKDY VÍCE!
Z náměstí vidím zář svítící borovice.

Zhnusení, žal i strach utopím ve stoce.
Lepší smrt ve sračkách,
než další Vánoce.

Se svým Já

10. prosince 2016 v 7:16 | Starej bordelář
Sedím tu se svým Já jak otec se synem.
Některý z nás se zdá na scestí sveden.
Sedím tu se svým Já
politý benzínem.
Škrtnu...
....a nebudem
už ani jeden.

Proti sobě

9. prosince 2016 v 6:35 | Starej bordelář
Už léta mám na sebe spadeno.
Nemůžu si přijít na jméno.
Straním se zrcadel, vyhýbám fotkám
sužován obavou, že se potkám.

Po smrti

3. prosince 2016 v 0:00 | Starej bordelář
Až osud zavře mi k budoucnu závoru,
má duše poletí dolů či nahoru.
A možná taky ne, možná pak není nic,
což ovšem pochopím až vyjdu smrti vstříc.

Až ze mě zbude prach, až projdu tu proměnu,
na svoje omyly třeba si vzpomenu.
Jak jsem si namlouval, že skon lze přežíti,
zatímco bude jen prázdno a nebytí.

Bavič

10. října 2016 v 0:00 | Starej bordelář
Rukama mávám, kopu nohama...
Jen pro tebe, jen pro tě, jen pro tvou zábavu
poulím tady oči, krásná neznámá,
tak neuteč mi zpátky kamsi do davu.

Nemáme moc času - proč se nebavíš?
Proč se bledá tiskneš zády ke stěně?
Klidně pojď sem za mnou ještě trochu blíž
a zkus se aspoň tvářit méně zděšeně.

Nemůžu jít s tebou, i když bych šel rád.
Nechceš? Dobrá, tak mě tady nech!
Budu se jen houpat a přestanu už řvát.
Ten provaz totiž škrtí a dochází mi dech.
 
 

Reklama