Temno

Podzimní nálada

30. října 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Dávno se setmělo; odbíjí sedmá.
Stíny jak pavouci běhají po zdech.
Ke světlu dere se období temna,
fanfáru vyhrává ztrápený povzdech.

Tradiční nálada do hlavy vtrhla mi,
jitříc tam křivdy a všechny starý zla.
Ztrácím se v temnotách, potácím mlhami,
deprese hluboko tesáky zahryzla.

Po zemi vyčerpán od nářku lozím,
jak roky vteřiny vesmírem plynou
...a to je teprve v začátku podzim;
daleko před středem, koncem a zimou.

Spíš

27. října 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Můry se honí
přes svíci
pod níž tvé tělo
ležící
leskne se
svitem plamene.
Mlčíš, máš oči
zavřené.

Kokrhá kohout
a ty spíš
za okny den je
zlatý již.
Hladím ti jemně
ve dřepu
tváře i ruce
bez tepu.

Zrcadlo

25. října 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Občas mám v duši splín, smutek a beznaděj
z věcí, co ostatním většinou nevaděj.
Občas mám na srdci podivné pocity,
postavy v zrcadle ptám se "A kdo jsi ty?"

Obvykle nemluví, spíše jen klopí zrak.
Jsme na tom podobně (nevíme nikdo jak).
Odraz a skutečnost nebo dva odrazy?
Schválně kdo první z nás hlavou sklo prorazí.

Koukáme na sebe nevěda kdo je čí,
nikomu nechce se pouštět se do řeči.
A všude okolo nevlídno, nemilo
jako by byl jen svět, ale nás nebylo.

Zahlíd jsem jeho škleb a pohled sveřepý,
zrcadlo změnilo rázem se ve střepy.
V prázdnotě zmizel čas, prostor i zloba.
Není nic kolem nás; jsme jen my oba.

Hlasy

12. září 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Slyším kolem sebe hlasy
jak sténají a úpějí.
Hádám, že se děsí asi
mých červených krůpějí.

Prorážím si cestu davem
víceméně poslepu,
napojený bolehlavem,
pořezaný od střepů.

Vítr mezi stromy kvílí
v písni plné výkřiků
a závaží pod košilí
mě samo táhne k rybníku.

Marná práce

18. února 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Asi to zabalím. Práce jen pro vztek!
Po tváři strnulé zas vosk se roztek'.
Posté si odlévám posmrtnou masku
přičemž mě sere řev sýkor a dlasků.

Zlý sen

17. února 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Budím se do temnot výkřikem ze sna.
Z čela se řine pot... Nic, co bych neznal.
Sen o zlé osobě každou noc zdá se mě,
v němž sním sám sobě poněkud zvráceně.

Už chystám pomalu na zrůdu ze snu
vlastní plán odvety, jenž jeho zhatí.
Zatáhnu závěsy, zhasnu a zesnu.
Potom ať zkusí se zase mi zdáti!

Život

16. února 2018 v 8:52 | Starej bordelář
Co je mi po štěstí? Co je mi po splínu?
Čas nejde podvésti, sám se v něm rozplynu.
Život je vlastně jen prchavý pocit,
který se vytratí tak jak se ocit.

Růženec

16. února 2018 v 0:00 | Starej bordelář
V duchu a souladu falešné morálky
po šňůře růžence přesouvám korálky.
Já i ten druhý já s růžencem v hnátě
žijeme ve hříchu tváříc se svatě.

Sám a přec jsme tu dva, to můj je celý pech;
v levačce růženec, pravačku ve slipech.
S pocitem studenta, co šidí při testu
modlím a przním se v nejčistším z incestů.

Můry

15. února 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Můry vzduchem tiše brázdí,
již slunce méně začlo hřát.
Obrys křížů roste na zdi
těch, co spí tu napořád.

Večer jako každý jiný,
můr víří křídla přejemné
a po zdi jdou další stíny.
I stín můj vlastní beze mne.

Vězeň

11. února 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Zas je mi do pláče, smutno a tklivo.
Ze všech stran studí mě nevlídné zdivo.
Žádný svit sluneční ni dotyk hebký
v pochmurném vězení uvnitř mé lebky.
 
 

Reklama