Temno

Hlasy

12. září 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Slyším kolem sebe hlasy
jak sténají a úpějí.
Hádám, že se děsí asi
mých červených krůpějí.

Prorážím si cestu davem
víceméně poslepu,
napojený bolehlavem,
pořezaný od střepů.

Vítr mezi stromy kvílí
v písni plné výkřiků
a závaží pod košilí
mě samo táhne k rybníku.

Marná práce

18. února 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Asi to zabalím. Práce jen pro vztek!
Po tváři strnulé zas vosk se roztek'.
Posté si odlévám posmrtnou masku
přičemž mě sere řev sýkor a dlasků.

Zlý sen

17. února 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Budím se do temnot výkřikem ze sna.
Z čela se řine pot... Nic, co bych neznal.
Sen o zlé osobě každou noc zdá se mě,
v němž sním sám sobě poněkud zvráceně.

Už chystám pomalu na zrůdu ze snu
vlastní plán odvety, jenž jeho zhatí.
Zatáhnu závěsy, zhasnu a zesnu.
Potom ať zkusí se zase mi zdáti!

Život

16. února 2018 v 8:52 | Starej bordelář
Co je mi po štěstí? Co je mi po splínu?
Čas nejde podvésti, sám se v něm rozplynu.
Život je vlastně jen prchavý pocit,
který se vytratí tak jak se ocit.

Růženec

16. února 2018 v 0:00 | Starej bordelář
V duchu a souladu falešné morálky
po šňůře růžence přesouvám korálky.
Já i ten druhý já s růžencem v hnátě
žijeme ve hříchu tváříc se svatě.

Sám a přec jsme tu dva, to můj je celý pech;
v levačce růženec, pravačku ve slipech.
S pocitem studenta, co šidí při testu
modlím a przním se v nejčistším z incestů.

Můry

15. února 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Můry vzduchem tiše brázdí,
již slunce méně začlo hřát.
Obrys křížů roste na zdi
těch, co spí tu napořád.

Večer jako každý jiný,
můr víří křídla přejemné
a po zdi jdou další stíny.
I stín můj vlastní beze mne.

Vězeň

11. února 2018 v 0:00 | Starej bordelář
Zas je mi do pláče, smutno a tklivo.
Ze všech stran studí mě nevlídné zdivo.
Žádný svit sluneční ni dotyk hebký
v pochmurném vězení uvnitř mé lebky.

Stín

28. listopadu 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Vlivem vlastních křivd i vin
zůstal ze mě pouhý stín
a slabě lidský povzdech
když v šeru plynu po zdech.

Podzim

20. listopadu 2017 v 14:11 | Starej bordelář
Za okna pad večer jako černej samet;
najednou bych brečel, pod něco se zamet
a dřív, než hlava žalem všechno zapomene
ve zdi ryju tvoje jméno nehtem do kamene.

Skrze mlhu šedou projíždějí expresy,
křížem krážem jedou naplněny depresí,
hlavou se mi řítí a neberou stopaře,
nezbývá než sníti podzimní sen o jaře.

Trest

11. září 2017 v 0:00 | Starej bordelář
Sám sobě jsem krutým sudím,
za trest půjdu brzo spát
pro hříchy těžké napořád
a běda mi, když se vzbudím!
 
 

Reklama