Poezie

Stárneme

2. prosince 2016 v 22:18 | Starej bordelář
Den po dni vrásky se na čele sčítají,
šedne vlas po vlasu, blíže jsme k okraji.
K okraji osudu, k propasti času,
v níž jednou skončíme životní trasu.

Den po dni stárneš mi, já stárnu tobě zas.
Pomalu, nezvratně, jistě a bez příkras.
Byť stále patříš mi a já patřím stále ti,
kolem nás uteklo už víc než půl staletí.

Den po dni stárneme, plyne den za dnem,
plní se kalich náš, slábnem a chřadnem.
Možná než do jara v horách sníh roztaje,
budeme společně na cestě do ráje.

Den po dni uhání, bledne růž na tvých rtech,
svět tryskem mění se, závrať nám tají dech.
Ze schodů pohoří, z pírek jsou břemena,
jen láska zůstala stejná a neměnná.

Rozchod

29. listopadu 2016 v 22:54 | Starej bordelář
Dunivé mlčení, pohledy stranou,
tikání budíku, neony z ulice...
Roky, co žili jsme ničím se stanou
natruc a ještě se do očí smějíce.

Pár ze dvou jiných těl a jiných duší,
ne duše jedniná v tělesné dvojici;
nezbytné loučení na dveře buší
a osud vyznačil linii dělící.

Netušíš

8. května 2016 v 17:43 | Starej bordelář
Nesmělou zoufalost,
bolest i něhu,
že nejsem citů prost,
že vytékám z břehů;
kapičku naděje,
co v smutku se ukrývá,
že vše je tam kde je,
že umírám zaživa.
Pocity z dní a míst,
kdy byla jsi v doslechu...
Netušíš co chci říct
v jediném povzdechu.

Vina

5. listopadu 2015 v 23:21 | Starej bordelář
Každý nesem svoji vinu,
co nám nikdo neodpáře.
Proto žijem v polostínu
bez křídel a svatozáře.

Zvadlé růže

2. listopadu 2015 v 22:04 | Starej bordelář
Na podlaze vadnou
pošlapané růže,
neveselý pohled v každé roční době.
Noc se stává chladnou
a nic jim nepomůže,
to všechno je drahá jenom kvůli tobě.

Na podlaze zhynou
bez nářku a slzí,
bez nároku na řeč smutkem tmavošedou.
Že pokryté jsou špínou
snad tě trochu mrzí,
ale zpátky ke mě tě stejně nedovedou.

Vzpomínka

13. května 2012 v 23:16 | Starej bordelář
Prázdným bytem náhle lítá
jako můra kolem světla
vzpomínka na tě nepřebitá,
co ani léty nevybledla.

Z ničeho nic zjevila se.
Nenadále, nečekaně...
Šeptá ke mě s něhou v hlase,
já se jen tvářím ustaraně.

Už nebolí, ale přece
kdesi uvnitř jitří city,
byť spousta vody dávno v řece
uplynula... - a po ní i ty.

O nás

23. dubna 2010 v 21:16 | Starej bordelář
Plahočím se světem tak jak svět se šine,
netoužím stát na vrcholu, mám starosti zcela jiné.
Bankovky v mé peněžence utěšeně nemnoží se
a přesto věřím že můj život ubírá se velkoryse.

Smažák v housce kupuju si k jídlu na ulici,
mluvím jen když smysl má cokoliv k čemu říci,
kila, která přibývají na mém těle nejsou svaly,
jsem prostě člověk, který ví, že není dokonalý.

Občas někde zakopnu a na beton hubou padám,
tvrdohlavě odolávám nemoudrým i moudrým radám.
Šelmám, které zuby cení čas od času neujdu a
spoustu věcí nezvládám či zvládám jenom ztuha.

I kdyby snad na samé dno dopadl bych jednoho dne,
s výpovědí ze života bez nároku na odchodné,
zvovu vstanu, protřu oči a nezlomený oklepu se,
čas na lítost budu jistě mít až jednou s hlínou v puse.

Ve víru bitev žabomyších válek,
nůž nebodám do myší a ani do kvákalek,
tyhle spory dávno nejsou předmětem mých četných hobby
a urážky od pitomců mi bolest nepůsobí.

Mám tebe a i když občas jsou naše city pomačkané,
pohled jak spíš mi na rameni dojímat mě nepřestane,
stejně jako tvoje oči když ze spánku pak zase shlédnou,
ať už je to po stopáté a nebo je to jenom jednou.

Svoji ruku v ruce tvojí, není třeba bát se světa,
spoustu let jsme vydrželi, vydržíme další léta.
Odžijem je po týdnech a minutu po minutě,
jsem jaký jsem a za to lásko, nadosmrti miluju tě.

Zapomínání

14. dubna 2010 v 16:30 | Starej bordelář
37 Zapomínání

Epilog

14. dubna 2010 v 16:29 | Starej bordelář
36 Epilog

Odtékáme

14. dubna 2010 v 16:27 | Starej bordelář
33 Odtékáme
 
 

Reklama