Znásilněný

13. ledna 2017 v 0:00 | Starej bordelář |  Temno
Lapený kdesi v temnotách,
v odporné vlhké mrazivé sluji,
křičím a snažím se ovládnout strach,
když sebe sám před sebou znásilňuji.

Drže se za vlasy bráním si v úniku
(na který naději stejně mám slabou),
při zvuku ticha i bolestných výkřiků
nehty mé zoufale po zemi škrábou.

Pěstmi a kopanci mlátím si do tváře,
předloktím vykrývám pršící rány,
pláču a zároveň směju se bujaře;
pudy jsou kojeny, city udupány.

Plazím se zase ven (skončil jsem po ránu),
ze hvozdů plíží se skupiny šelem,
mávají perutě hladových havranů
a já mlčky postávám nad vlastním tělem.
 


Aktuální články

Reklama