O nás

23. dubna 2010 v 21:16 | Starej bordelář |  Poezie
Plahočím se světem tak jak svět se šine,
netoužím stát na vrcholu, mám starosti zcela jiné.
Bankovky v mé peněžence utěšeně nemnoží se
a přesto věřím že můj život ubírá se velkoryse.

Smažák v housce kupuju si k jídlu na ulici,
mluvím jen když smysl má cokoliv k čemu říci,
kila, která přibývají na mém těle nejsou svaly,
jsem prostě člověk, který ví, že není dokonalý.

Občas někde zakopnu a na beton hubou padám,
tvrdohlavě odolávám nemoudrým i moudrým radám.
Šelmám, které zuby cení čas od času neujdu a
spoustu věcí nezvládám či zvládám jenom ztuha.

I kdyby snad na samé dno dopadl bych jednoho dne,
s výpovědí ze života bez nároku na odchodné,
zvovu vstanu, protřu oči a nezlomený oklepu se,
čas na lítost budu jistě mít až jednou s hlínou v puse.

Ve víru bitev žabomyších válek,
nůž nebodám do myší a ani do kvákalek,
tyhle spory dávno nejsou předmětem mých četných hobby
a urážky od pitomců mi bolest nepůsobí.

Mám tebe a i když občas jsou naše city pomačkané,
pohled jak spíš mi na rameni dojímat mě nepřestane,
stejně jako tvoje oči když ze spánku pak zase shlédnou,
ať už je to po stopáté a nebo je to jenom jednou.

Svoji ruku v ruce tvojí, není třeba bát se světa,
spoustu let jsme vydrželi, vydržíme další léta.
Odžijem je po týdnech a minutu po minutě,
jsem jaký jsem a za to lásko, nadosmrti miluju tě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama